Někdy si člověk říká, že děti se naučily svůj rodný jazyk s pohádkami, a tak sáhne po dětské literatuře v naději, že si jazyk osvojí stejně jako to dítě. Ale děti jsou jako houby. Nasávají, co se dá, a jejich paměť není zatížená termíny, povinnostmi a starostmi. Dalším argumentem proti pohádkám je slovní zásoba, a ostatně i větné konstrukce, které jsou pro běžnou komunikaci a každodenní život z větší části neužitečné či zastaralé.
Zajděte si raději do knihkupectví nebo na internet do oddělení cizích jazyků a najděte Vám známé knihy, nebo alespoň svůj oblíbený žánr v cizím jazyce. Někdy si člověk pamatuje z napínavých knih celé větné konstrukce a pak vidí, že by ho tuto myšlenku třeba vůbec nenapadlo tímto způsobem vyjádřit: „A při tom je to tak snadné! Jak to že mě to nenapadlo?!“ A nakladatelství, která se zabývají učením cizích jazyků, nás ještě zahrnují tituly se zrcadlovými texty nebo celými knihami přizpůsobenými naší jazykové úrovni. „How cool is that?!“
